MÍR a Lásku:-*

v čele Blázen- 2 část

12. června 2008 v 18:30 |  moje básničky-hlavně smutný a zamilovaný
VČele Blázen-2 část
Dojdu až k našemu baráku, odemykám dveře v domnění, že doma nikdo není.Čekám že mě přiběhne jako vždy přivítat Emík, ale po něm nikde ani vidu, ani slechu. Je to dost divný, většinou mě vyhlíží když přijíždím autobusem a čeká na u dveří aby mě přivítal.
Vejdu do předsíně, a jako vždy si to štráduju rovnou do mého pokoje. V polovině cesty u kuchyně, se náhle zarazím neboť z ní vychází divné zvuky. Raději se vrátím zpět do předsíně kde u dveří máme slzný sprej. Pro jistotu si ho vemu a jdu znova přes obývací pokoj ke kuchyni. Čím víc se přibližuju, tím hlasitěji slyším šramot a mluvení. Dveře do kuchyně jsou zavřené, za skleněnýma dveřma vidím pohybovat se asi dvě či tři osoby. Napadlo mě podívat se klíčovou dírkou do místnosti. V tu chvíli, co se ohýbám jsem postřehla že někdo z kuchyně jde směrem ke mně, už sahá po klice ale já duchapřítomě stačím skočit za gauč-obvyklá schovka- který stojí naštěstí nedaleko dveří do kuchyně. Jen se pod ním stačím schovat, už z kuchyně pomalím, kulhavým krokem vychází tlustý starší pán tmavé pleti. Strašně jsem se lekla jeho vražedného výrazu obličeje. Dívám se na něj a skoro nedýchám. Jeho pleš se leskne potem, obočí tak husté že mu schovávají půlku jeho spoceného, vrázčitého čela. Nevím kam kouká, černé brýle mu zakrývají oči. Je celkem dobře nóbl oblečen, má na sobě černý oblek a zažloutlou bílou košily. Jeho boty nejspíše z krokodýlý kůže na kterých se leskne modro-fialový diamant. Začíná mi být slušné vedro po tváři mi tečou kapky potu. Muž si sedl na sedačku, přesně nade mě. V tu chvíli jsem začala panikařit. Bohužel mobila u sebe nemám a mamka s Míšou přijdou až za nějakejch 5 hodin. Pomyslela jsem si ,,co když to je vrah a čeká až se vrátíme domu, nebo hledá peníze? Ale kdyby to byl zloděj tak tu asi nebude tak sedět a ještě tak nóbl oblečenej. V hlavě se mi míchají myšlenky. Po pár minutách mě začíná všechno bolet. Pod pohovkou jsem celá skroucená, dýchám prach a intenzivně se potím a bojím že mě uvidí a zabije. V kapse u kalhot mě tlačí slzný sprej. Ze zoufalství jsem už několikrát pomyslela na to, že bych vyskočila, nastříkala mu sprej do očí a utekla. Ale tuto myšlenku jsem radši rychle zavrhla při představě jak mě bodá nožem nebo jinak bolestivě a pomalu připravuje o život.
Náhle slyším z kuchyně známí, protivný hlas při kterém mi na zádech naskakuje husí kůže. Hlas mojí ,,babičky". Leknu se až mi srdce naskočí, ale snažím se nehýbat a být v klidu. Bába se už zase nejspíš zapletla do nějakého trestného činu. Ona není normální, naší rodině dělá jen vše zlé, když jdeme na policii vyhrožuje nám smrtí, také k nám přijdou muži tmavé pleti pro peníze, nebo nám zabijí nebo zmlátí psa. Občas jde babka do školy kam chodíme a vypráví učitelům i žákům blbosti jako třeba že jsem zlá, že můj táta jí dal pěstí do hlavy až skončila v nemocnici a nebo že brácha Míša jí ve 2 letech bouchal kladívkem do kolena až z toho ,,chudinka" nemohla chodit. Také vypráví po městě že se o nás mamka nestará, že celí dny sedí v hospodě, domů chodí opilá, a že doma máme bordel, že si domů vodí chlapy a mi nemůžem spát a také že nám musí vařit a kupovat jídlo jinak bychom prý umřeli hlady. Také všude roznáší že jí chcem zabít a nebo jí aspoň ublížit a ještě dalších aspoň milion keců které nejsou vůbec pravdivé. Lidé se pak na nás dívají jako na zrůdy a špíny kteří chtějí ,,zabít babičku"….
Jednou nám otrávila psa a se svým gangem rozbili auto a s jednou zlou, ošklivou babou zapálily sklep. Na policii nám většinou nevěří ani slovo neboť ,,babička" na policejní stanici velmi často chodí vyprávět jak jí ubližujem a jak lžeme a nejradši bychom jí strčili do blázince. Také těm chudákům policajtům peče ty extra štrůdly, piškotový koláče se želé a ovocem plný vlasů, chlupů a špíny z jejích neumytých mastných, vypadávajících vlasů a neumytých stařeckých rukou. A kafíčko z plesnivé termosky jim také ráda dopřává. Prostě si všichni myslí že my jsme ty špatný a ona ta hodná, milá, stará dáma kterou maj všichni rádi- což samo sebou není pravda-
Jak tak ležím pod gaučem slyším:,,tohle video a DVD za 5 000, televize a přehrávač by bylo za 6 000 počítač za 4 000". Pak uslyším i hluboký, chraptivý mužský hlas jak říká něco jako: ,,takže až ta ženská odjede jo? Tak za ty dva tejdny? " a babka odpovídá: ,, já ti to ještě zavolám Otto. Uděláme to zas jak loupež? Chraptiví hlas praví:,, a co děcka? Má přeci dvě né?". Babka: ,, můžeš je oddělat pistolí, nožem a nebo postačí jed, jenom aby nám tady nepřekáželi". ,, než odděláš děcka, budeš si muset poradit s jejich matinkou". Muž na to nejistým hlasem: ,, s tou ženskou to nebude tak těžký, letí přece letadlem né? Ale děcka já nezabiju, to po mě nechtěj Božko". Stará bába na to děsným hlasem: ,,já je taky nezabiju, ale poradím si s nima jinak". Její slova doprovázel děsivě strašidelný smích, smích muže a ženy kteří snad nevědí co dělají. Nebo chtěj matku doopravdy zabít? A co bude pak? Co udělá s náma? Tyto myšlenky mě dohnaly k činu, který sem opravdu udělat nechtěla. Toto už nechci poslouchat! Vyskočila jsem tedy z podgauče. Ale co to? Paži mi pevně chytla černá, špinavá ruka vraha, zloděje a bůhví čeho všeho. Jeho druhá ruka mi zacpala pusu div mě neudusila. Něco na mě křičí, já však nevím co! Snažím se popadnout dech a odtrhnout jeho velkou ruku od mých úst. Chci zakřičet, však to nejde, nejde se ani nadechnout. Škubu sebou, snažím se násilníka kopnout, nějak se vykroutit. Nejde to. Cítím jak mi dochází síly. Moje snaha se nadechnout však neutichá. Babka něco křičí, směje se. Raduje se z mýho boje o život. Raduje se z toho že její vnučku dusí vrah. Ztrácím další sílu, avšak něco mi řeklo:,, NEVZDÁVEJ TO" seberu poslední zbytečky ve mně dřímající síly, pootevřu pusu a ze všech sil muže tmavé pleti kousnu do ruky. Chlap mě kupodivu nepustil, jen trošku povolil sevření mé druhé ruky kterou sem měla podél těla. Sáhnu si do kapsy, vytáhnu slzný sprej a nastříkám mu do očí co se do něj vejde. Vrah si okamžitě dal svoje ruce na oči a snaží se zbavit pálení. Ale tento sprej jen nepálí, je to omračující sprej. Muž po pár sekundách v bolestech padá k zemi. Vyplazeným jazykem omýval zem, jeho oči se změnili v golfové míčky. Jen se otočím, spatřím jak se z kuchyně na mě řítí babka, její modré oči vykulené a pusu otevřenou že bych jí z té dálky mohla spočítat díry, které tam má místo zkažených zubů. Snaží se utíkat za mnou a chytit mne, avšak její tlusté tělo jí to nedovolí. Potácí se, ve tlusté, bílé ruce držíc paličku na maso. Já se však otáčím a běžím pryč jako smyslů zbavená. Na zahradě jsem se zastavila při myšlence na mého ubohého pejska Emíka. Přeci ho tam nemůžu nechat, co když mu něco udělají? Tyto myšlenky mě dohnaly až k tomu, že jsem se odvážila vrátit do domu. Pomalu kráčím zahradou k našemu domu, rozhlížím se a poslouchám jestli se za mnou někde nežene babka s paličkou na maso. Dojdu až k zadnímu vchodu který vede přímo do našeho sklepa. ,, určitě bude ve sklepě. Teda doufám že živej a zdravej". Vzpomínám si jak nám bába jednoho pudlíka otrávila, jednoho chudáčka umlátila a prodala řezníkovi. Při vzpomínkách na naše dva mrtvé psy, se mi hrnou slzy do očí a svírá žaludek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama